čtvrtek 4. srpna 2016

Myšlenka, která se třem vizionářům stále vracela (1988)

 
Myšlenka, která se třem vizionářům stále vracela (1988)
„Modlete se, mnoho se modlete za Svatého otce“
Br. Michel de la Sainte Trinité
Jednou ustavičnou starostí malých [fatimských] vizionářů bylo snažit se bez ustání modlit za Svatého otce. Víme, že po 13. červenci [1917] a zjevení velkého tajemství, začali obětovat své oběti a modlitby za Svatého otce, zvláště Hyacinta, která „byla velice zaujata jistými věcmi zjevenými v tajemství,“ říká nám Lucie.
„Když jsme byli ve vězení,“ vypráví nám Lucie, „to, co nutilo Hyacintu trpět nejvíc, byl pocit, že je jejich rodiče opustili. Se slzami řinoucími se jí po tvářích říkala:
„Ani tvoji rodiče, ani moji nás nepřišli navštívit. Už je nezajímáme!“
„Neplač,“ řekl František, „můžeme to obětovat Ježíši za hříšníky“. Pak pozvedl oči a ruce k nebi a učinil obětování:
„Ach můj Ježíši, toto je pro lásku k Tobě a za obrácení hříšníků.“
Hyacinta dodala: „A také za Svatého otce a jako náhradu za hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.“
Později po hrozbách správce, který je přiměl věřit, že je zabije, začala Hyacinta plakat:
„Přistoupila jsem k ní a přitáhla si jí,“ říká Lucie, „a zeptala jsem se jí, proč pláče.“
„Protože umřeme, aniž bychom kdy znovu viděli své rodiče, dokonce ani naše matky!“
Se slzami řinoucími se po jejích tvářích dodala: „Ráda bych viděla alespoň svou matku.“
„Nechceš tedy tuto oběť obětovat za obrácení hříšníků?“
„Ano, chci, obětuji!“
S tváří zalitou slzami sepjala své ruce, pozvedla oči k nebi a přednesla svou oběť: „Ach můj Ježíši, toto je pro lásku k Tobě, za obrácení hříšníků, za Svatého otce a jako náhrada za hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie!“
Ve svém popisu jejich uvěznění v Ouremu, které bylo pro děti toho věku tak děsivé, vypráví Lucie jen měsíc po odhalení tajemství o další události, která ukazuje, že ustavičně mysleli na Svatého otce:
Protože nám Blahoslavená Panna Maria řekla, abychom obětovali své modlitby a oběti také jako náhradu za hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, souhlasili jsme, že každý z nás si vybere jeden tento úmysl. Jeden by obětoval za hříšníky, druhý za Svatého otce a další jako náhradu za hříchy vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Když jsem učinila toto rozhodnutí, řekla jsem Hyacintě, aby si vybrala kterýkoliv úmysl, jemuž dává přednost.
„Budu činit oběti za všechny úmysly, protože se mi líbí všechny.“
Vize Svatého otce napadaného a pronásledovaného
Jednoho dne, říká Lucie, jsme trávili náš polední odpočinek u studny mých rodičů. Hyacinta seděla na kamenných deskách na vrchu studny. František a já jsme vyšplhali na strmý svah a hledali jsme divoký med mezi ostružiním v blízkém mlází. Po chvíli na mě Hyacinta zavolala: „Neviděli jste Svatého otce?“
„Ne.“
„Nevím, jak se to stalo, ale já jsem viděla Svatého otce ve velmi velkém domě, klečel u stolu s hlavou schovanou ve svých rukách a plakal. Vně domu bylo mnoho lidí. Někteří házeli kamení, jiní mu nadávali a používali ošklivou mluvu. Ubohý Svatý otec, musíme se za něj velice modlit.
„Jednoho dne,“ pokračuje Lucie, „nám dva kněží doporučovali se modlit za Svatého otce a vysvětlili nám, kým papež je. Poté se mě Hyacinta zeptala“:
„Je ten, kterého jsem viděla plakat oním, o němž nám Naše Paní řekla v tajemství?“
„Ano, je.“
„Panna Maria jej jistě musela ukázat také těm dvěma kněžím. Vidíte, nemýlila jsem se. Musíme se za něj mnoho modlit.“
Někteří odborníci věřili, že tato tajemná vize se vztahovala na papeže Pia XII. Je však pravděpodobnější, že tato prorocká vize se týká budoucnosti. Týká se možná papeže, který se nakonec rozhodne vyplnit požadavky Naší Paní, počínaje s odhalením Jejího posledního tajemství světu? Jestliže sestra Lucie zakusila opravdová muka, než jej zapsala, můžeme si představit strašlivá utrpení papeže, který by jej měl odkrýt. Je také jisté, že když Nejvyšší pontifik přestane mlčet a rozhodne se energicky jednat v souladu se svou povinností Kristova náměstka – to jest především jako nebojácný obránce pokladu víry a nebude již váhat odsoudit jmenovitě heretiky, kteří otravují jeho stádo – vyprovokuje vzrušenou reakci svých nepřátel, bude také muset snášet napadání a nenávist svých vlastních pomýlených dětí, které po dlouhou dobu sloužili Nepříteli. Bude napadán, bude zasypán kameny a bude mu spíláno. Ano, v tu dobu, víc než kdy jindy, „Svatý otec bude mnoho trpět“.
Vize války a Svatého otce v modlitbě
Jindy, píše Lucie, jsme šli do jeskyně nazývané Lapa do Cabeco. Jakmile jsme se tam dostali, padli jsme tváří k zemi a modlili se modlitby, které nás naučil anděl. Po nějaké době se Hyacinta postavila a zavolala na mě:
„Cožpak nevidíš všechny ty hlavní silnice a cesty a pole plná lidí, kteří pláčou hlady a nemají co jíst? A Svatého otce, jak se v kostele modlí před Neposkvrněným Srdcem Panny Marie? A tolik lidí, jak se modlí s ním?“
O několik dní později se mě zeptala: „Mohu říct, že jsem viděla Svatého otce a všechny ty lidi?“
„Ne. Nevidíš, že je to část tajemství? Jestli to učiníš, ihned to zjistí.“
„Dobře! Neřeknu tedy vůbec nic.“
Tato druhá prorocká vize, stejně jako první, se nepochybně ještě nenaplnila. Zmíněná strašlivá válka je nepochybně budoucí válkou, která nám hrozí. Pokud jde o Svatého otce „modlícího se před Neposkvrněným Srdcem Panny Marie“, můžeme věřit, že je papežem zmíněným v tajemství: „Nakonec .... Mně Svatý otec zasvětí Rusko“. Odhalila snad Naše Paní své malé důvěrnici to, v jaké tragické situaci budeme tehdy, až se nakonec provede zasvěcení Ruska, jež nebe od roku 1929 tak neústupně žádá? „Učiní jej, ale bude pozdě,“ řekl sestře Lucii Náš Pán.
Pouze odhalení třetího tajemství [v roce 1988 nebyla ještě známá ani zřejmě neúplná verze oficiálně zveřejněná až v roce 2000 – pozn. překl.] a vyplnění předpovídaných událostí nám dá celou pravdu o těchto vizích Hyacinty. Ať je tomu jakkoliv, lekce, kterou Lucie chtěla, abychom si z těchto popisů vzali, je prostá a relevantnější a naléhavější než kdy dřív: musíme se modlit, mnoho modlit a nabízet oběti za papeže. Ačkoliv nemohla ve svých Pamětech vizionářka odkrýt důvody pro své naléhání – které bezpochyby přímo závisí na odhaleních ve třetím tajemství – alespoň před námi chtěla předestřít dojemný příklad své malé sestřenice. Spolu se starostí o záchranu hříšníků před peklem byla myšlenka na Svatého otce tím, co ji zaměstnávalo nejvíc, jistě proto, že věděla o událostech, o kterých my nevíme – věděla, s jakými nebezpečími, pokušeními a nakonec s jakými strašlivými pronásledováními se Svatý otec bude potýkat a trpět je před vítězstvím Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Lucie říká, že toto dalo Hyacintě takovou lásku ke Svatému otci, že pokaždé, když nabízela své oběti Ježíši, dodala: „a za Svatého otce“. Po růženci vždy odříkala tři Zdrávas Maria za Svatého otce.
Krátce před tím než František zemřel, řekl Hyacintě a Lucii:
„Nepotrvá to dlouho než půjdu do nebe. Až tam budu, budu velice utěšovat Našeho Pána a Naší Paní. Hyacinta se budě hodně modlit za hříšníky, za Svatého otce a za tebe. Ty tu zůstaneš, protože Naše Paní to tak chce. Poslouchej, musíš dělat vše, co ti řekne!“
Když Blahoslavená Panna Maria řekla Hyacintě, že bude muset brzy odejít do nemocnice a že tam bude mnoho trpět, Hyacinta řekla své sestřenici: „...budu tam trpět úplně sama! Ale nevadí! Budu trpět pro lásku Našeho Pána, abych činila dostiučinění Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, za obrácení hříšníků a za Svatého otce.“
O několik měsíců později, v červenci-srpnu 1919, se proroctví Naší Paní naplnilo. Hyacinta odešla do nemocnice ve Vila Nova de Ourem. Lucie ji mohla navštívit pouze dvakrát. Říká: „Nalezla jsem Hyacintu rozradostněnou jako vždy, šťastnou, že trpí pro lásku našeho dobrého Boha a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. To byl její ideál a nemohla hovořit o ničem jiném.“
Když se Hyacinta vrátila do Aljustrelu, nadále často myslela na události ohlášené v tajemství: „Neboj se!“, řekla Lucii. „V nebi se budu usilovně modlit za tebe, za Svatého otce, za Portugalsko, aby sem válka nepřišla, a za všechny kněze.“ Nakonec, několik měsíců před její smrtí, krátce před tím než Lucie odjela do Lisabonu, zeptala se jí: „Co budeš v nebi dělat?“
„Budu velice milovat Ježíše a také Neposkvrněné Srdce Panny Marie. Budu se mnoho modlit za tebe, za hříšníky, za Svatého otce, za své rodiče a své bratry a sestry a za všechny lidi, kteří mě požádali, abych se za ně modlila.“
Vždy zahrnuje Jeho Svatost
Ačkoliv je Lucie vždy zdrženlivá, když se zmiňuje o sobě, ukazuje nám, že sdílela intence své sestřenice. Když byla Lucie zaplavena návštěvníky a poutníky, kteří ji přišli klást dotazy a žádat ji, aby se s nimi modlila: „Opakovala jsem svou obvyklou modlitbu z hlubin svého srdce: Ach, můj Bože, to je pro lásku k Tobě, jako náhrada za hříchy spáchané proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, za obrácení hříšníků a za Svatého otce.“
Podobně v žalu za smrt svého otce:
„Můj Bože! Můj Bože!,“ vykřikla jsem v soukromí svého pokoje. „Nikdy jsem si nemyslela, že máš pro mě v zásobě tolik utrpení! Trpím však z lásky k Tobě, za náhradu za hříchy spáchané proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, za Svatého otce a za obrácení hříšníků.“
Lucie jde dokonce tak daleko, že píše: „...neexistovala modlitba nebo oběť, kterou jsme přinesli Bohu, která by nezahrnovala společnou modlitbu za Jeho Svatost.“ Tato starost, která je u tak mladých dětí překvapivá, je dokonale pochopitelná, jestliže třetí tajemství výslovně zmiňuje – a to s detaily, které útočí na představivost – možné nedostatky Nejvyšších pontifiků a pronásledování, která budou muset později podstoupit.
Navíc nacházíme výslovnou zmínku o těchto souženích, která papeži podstoupí, v dramatickém proroctví Našeho Pána sestře Lucii v Rianju v srpnu 1931.
Na jaká neštěstí se Náš Pán odvolává? Nepochybně nám odpověď poskytne [úplné] třetí tajemství.
Překlad: D. Grof