čtvrtek 15. září 2016

Rozhovor P. Grunera o P. Piovi, Následování Krista a Fatimě – 2. část (1999)


Rozhovor P. Grunera o P. Piovi, Následování Krista a Fatimě – 2. část (1999)
Rozhovor mezi P. Nicholasem Grunerem a Jamesem Demersem
 (Pokračování z The Fatima Crusader č. 60, léto 1999.)
Padre Pio je velkým divotvůrcem dvacátého století. Ve věku sekularismu a všeobecně rozšířené nevíry padre Pio uměl číst ve svědomí a měl dar bilokace. Tento světec nesl 50 let Ježíšovy rány na svých rukách, nohách a boku. Tyto rány se až do jeho smrti nikdy nezahojily. Po mnoho let padre Pio nic nepozřel kromě Svatého přijímání. Každý den ztratil jeden hrnek krve, což je víc než kolik pojedl. Přesto neztratil nic na váze. Všechny tyto zázraky poukazují na Kristův Kříž, na oběť Krista na Kříži. Není bez důvodu, že padre Pio tak hluboce miloval mešní oběť. Blahoslavený padre Pio dlouho před změnami ze staré na novou liturgii silně nesnášel reformy staré mše z roku 1965: národní jazyk místo latiny, čelem k lidem, volně stojící oltáře, zkrácené modlitby. Dietrich von Hildebrand, nazvaný Piem XII. učitelem Církve ve 20. století, cituje padre Pia, že řekl: „Alespoň ponechali Krista ve mši svaté.“ Protože tedy nebyl spokojený s liturgickou reformou, požádal tento světec, aby jí byl zproštěn. Tento pokorný kapucín se nikdy nedožil toho, aby viděl novou mši. Přesto i před reformou z roku 1969 byl perzekuován pro své přilnutí k neměnné mši všech časů. Padre Pio byl za Pia XI. Vatikánem umlčen a izolován kvůli pochybnostem týkajícím se pravosti jeho divů a zázraků. Perzekuce přestala za Pia XII., který se jednou zeptal: „Co padre Pio celý den dělá?“ Odpověď arcibiskupa tohoto blahoslaveného mnicha: „Odčiňuje hříchy světa.“ Perzekuce začaly opět za Jana XXIII. Stejně jako padre Pio, i otec Gruner byl umlčován a izolován kvůli svému lnutí k zázrakům (Fatimy) a ke mši celebrované tímto svatým kapucínem. Nyní pokračujeme druhou částí rozhovoru mezi otcem Nicholasem Grunerem a Jamesem Demersem.
***
JD: Padre Pio si zachoval právo sloužit latinskou mši?
PG: Vždy sloužil latinskou mši. Ve skutečnosti měl zvláštní povolení sloužit mši Neposkvrněného početí, mši Naší Paní z 8. prosince. Sloužil ji každý den.
JD: Shledávám ironickým, že když byl Pavel VI. zvolen za papeže, jednou z prvních věcí, kterou učinil, bylo snětí omezení z padre Pia, čímž mu dal více svobody. Lidé mu byli dostupnější. V knize, která tento detail popisuje, autor hovoří o padre Piovi a Pavlu VI. jako o přátelích.
Nevím, jaký byl jejich vztah, jak dobře se navzájem znali. Zdá se mi však ironické, že papež, který sňal tato omezení z padre Pia, udělal dvě věci, které jsou tak matoucí!
Za prvé: Pavel VI. v roce 1965, při uzavírání koncilu, za přítomnosti všech biskupů, údajně zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci. Učinil tak skutečně?
Za druhé: změnil mši všech časů za pomoci nekatolických poradců.
PG: Ve skutečnosti to bylo 21. listopadu 1964, kdy Pavel VI. poslal zlatou růži do Fatimy a druhou do svatyně Naší Paní z Guadalupe jako připomínku této události. Zasvětil svět, nepožádal biskupy, aby se k němu připojili. Byli tam a naslouchali mu, jak se modlí za zasvěcení světa. Bylo to však zasvěcení „světa“, nikoliv „Ruska“, takže to nesplnilo požadavky Naší Paní fatimské. Také napsal mariánské encykliky a příležitostně propagoval růženec.
Za druhé: Myslím si, že je zajímavé, že Pavel VI. změnil mši v roce 1969, rok po smrti padre Pia.
Podle jednoho badatele, jednoho diecézního kněze v severní Itálii (s nímž jsem se setkal v roce 1976) a který strávil většinu svého života bádáním a psaním o padre Piovi, údajně řekl: „Mám dvojí břemeno na svých ramenou. Jedno je celá Církev bez kléru a druhé je klérus. A břemeno kléru je mnohem těžší než zbytek Církve.“
Padre Pio je, soudě dle vnějších okolností, největším stigmatikem. Během staletí existovalo několik stovek laiků nebo kněží čí řeholníků, kteří nesli stigmata, ale z nich ze všech měl padre Pio nejvíce darů a nejneobyčejnější život. Neznamená to cokoliv ubírat sv. Františkovi z Assisi, za jehož syna se padre Pio v pokoře považoval, protože byl františkánským mnichem, kapucínem.
Jednou mu někdo řekl: „Máte také trnovou korunu?“ Padre Pio řekl: „Nevidíte ji?“ A ta osoba uviděla trnovou korunu na hlavě padre Pia. Padre Pio pak sklonil svou hlavu dopředu a dotkl se osoby naproti sobě jedním z trnů. Trn škrábnul tuto osobu na čele a trvalo několik týdnů, než se škrábanec zahojil.
 photo 
JD: To je ohromující. To jsem nikdy předtím neslyšel. Připomíná to Následování Krista, rozjímání 12, část II: „Poneseš-li jej [svůj kříž] nerad, sám si jej ztížíš a učiníš krutým břemenem; a přesto jej nést musíš. Odhodíš-li jeden kříž, hned mimo veškerou pochybnost najdeš jiný, a možná těžší.“
Padre Pio řekl: „Zlozvyk ptát se ´proč?´ zničil svět.“
Zdá se, že on se nikdy neptal, proč má takovýto fyzický život. Přijal jej bez jakéhokoliv váhání. Jeden lékař mu řekl: „Proč se tyto rány objevují na vašich rukách a vašich nohách?“ A on řekl: „Inu, kde jinde by se měly objevovat?“
Byl praktický ohledně skutečnosti, že byl vnímán jako ´živý krucifix´ a nikdy se neptal ´proč?´.
To, že ´ptaní se proč?´ možná zničilo svět, nás přivádí zpět k Fatimě a tak často kladené otázce: „Proč je nutné, aby zasvěcení Ruska bylo zasvěcením Neposkvrněnému početí?“
PG: Jako u všeho jiného, je-li to Boží vůle, je to dostatečným důvodem. Kromě toho, Bůh má pro to mnoho dobrých důvodů. Především proč zasvěcení Ruska? A proč Neposkvrněnému Srdci Panny Marie? Nejprve pojednáme o tom ´proč´ Rusko.
Sestra Lucie nám řekla, že blahoslavená Panna Maria mnohokrát sama řekla jí a jejímu bratranci a sestřenici Františkovi a Hyacintě, že Rusko je nástrojem trestu, který byl nebem vyvolen k potrestání celého světa (pochopitelně za jeho hříchy), pokud nedosáhneme zasvěcení tohoto ubohého národa.
Bůh bude oslaven ve Své Spravedlnosti nebo ve Svém milosrdenství. Dokonce i režimy, které se postavily, aby bojovaly proti Bohu, stále slouží Božímu záměru. Ve stvoření neexistuje nic, co neslouží Božímu záměru. Dokonce i hříšník slouží Božímu záměru. Dokonce i hříšný režim slouží Božímu záměru.
Komunistický/leninský režim se dosadil k moci v Moskvě a vyhlásil válku Kristovi a Jeho Církvi. Bůh to dopustil.
Bůh to nejen dopustil, Bůh má za tím záměr. To, co je tím záměrem dle fatimského poselství, je ve Spravedlnosti potrestání světa za jeho hříchy. Nicméně Bůh ve Své Lásce k nám chce za velmi malých podmínek projevit Své Milosrdenství. Těmito velmi malými podmínkami je: papež a biskupové ve stejný den a stejnou hodinu zasvětí výhradně Rusko Neposkvrněnému Srdci.
Jestliže to učiní, Bůh říká: „Pro tento malý úkon poslušnosti, pro tento malý úkon náhrady, pro tento malý úkon veřejného uznání, že Já, Bůh, který jsem byl uražen tímto povýšeným režimem, který využívá Mé stvoření a využívá Mé lidi, aby proti Mně bojovali po světě, projevím Svou Moc za těchto okolností, obrátím Rusko ke katolické víře a dám mír celému světu.“
Podmínky, které Bůh nabízí lidstvu, jsou tak nádherné a vděčné, dokonce vděčnější, než kdyby vám měl někdo říct: „Jestliže přejdete jednou tuto ulici a odnesete tento půlkilový balíček, dám vám 10 milionů dolarů každý den po zbytek vašeho života.“ Máte takovou nabídku, velmi malou v porovnání s příslibem z Fatimy, ale musíte alespoň odnést ten balíček přes silnici, abyste dostali svou odměnu.
To je vše, co se po vás žádá udělat. Není to mnoho. Nemusíte se zapotit, nemusíte udělat cokoliv jiného. Můžete počkat, až auta zastaví. Můžete přejít bezpečně. Ale udělejte to v následující krátké chvíli. Nebo, pokud tak neučiníte, stanou se vám ohromné zlé následky.
Podmínky pro zasvěcení Ruska stanovené Bohem jsou nepatrně malé. Bůh ale říká, že musíte alespoň ukázat dobrou vůli. Musíte alespoň něco udělat.
Proč ´Rusko´? Proč ne celý svět? Jak říká sestra Lucie: „Rusko je velmi dobře definované území.“ Jinak řečeno, my všichni víme, kde je hranice a všichni vědí, kde je ruský národ. Když je tedy zasvěceno výhradně Rusko, pak jsou ruský národ a ruské instituce obráceny od své nenávisti k Bohu (neříkám, že každý Rus nenávidí Boha), ale jejich instituce a jejich režim veřejně učinily svým záměrem prosazovat ateismus a sekularismus proti Bohu nebo jakkoliv to chcete nazvat. Celý komunistický systém a režim je tu, aby to prosazoval.
Tím, že papež a biskupové zasvětí tuto zemi, bude tento lid kolektivně obrácen od svého záměru bojovat proti Bohu k záměru oslavovat Boha a prosazovat Jeho lásku a prosazovat Jeho evangelium.
Toto obrácení Ruska bude hlavním bodem obratu v dějinách lidstva pro nadcházející staletí. Zázračné, náhlé, úplné obrácení výhradně Ruska bude tak působivé a dramatické, že lidé budou snadno chápat, že jedinou věcí, která to mohla způsobit, je akt víry a poslušnosti papeže a biskupů k žádosti Naší Paní fatimské.
Proto to musí být konkrétní země a proto je to tato konkrétní země. Buď získáme svými modlitbami a svým úsilím zasvěcení Ruska a tím obrácení této ubohé země nebo se stane nástrojem trestu celého světa včetně nás. Proto ´Rusko´.
Druhá věc, proč Neposkvrněné Srdce Panny Marie? Máme učení sv. Bernarda i sv. Alfonse, (ve Vznešenostech Panny Marie se nám říká), že jestliže chceme, aby Bůh přijal naše oběti, musíme se ujistit, že je nabízíme rukama blahoslavené Panny Marie. Existuje mnoho věcí, které jsou v našich srdcích a v našich darech nedokonalé. Nabídneme-li je sami, Bůh vidí všechny nedokonalosti. V Neposkvrněném početí nenalézá žádné nedokonalosti. V Ní není žádná nedokonalost, a jen proto, že to přichází od Ní, Bůh to příjme.
Ona také ví, jak jej prezentovat Bohu, Ona tedy bere tyto nedokonalosti a obětuje je Bohu mnohem přijatelnějším způsobem, než je obětujeme my. Bůh o Rusku říká: Chci, abyste znovu zasvětili tuto zemi Mé službě, ale znovu ji zasvěťte skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie.
Dalším důvodem, podaným ve fatimském poselství samotném, proč Bůh chce toto zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie je, že Bůh chce, aby Naše Paní získala zásluhu za toto obrácení Ruska a světový mír.
Dvacáté století je jednou z nejhříšnějších dob. Nikdy předtím nebyl hřích, zločin potratu, propagován a ospravedlňován v tak širokém měřítku. Papež Pius XII. v roce 1951 učil: „svět dnes je horší než před potopou“. Dnes je ještě horší. Nezasluhujeme si dar světového míru, ale Bůh ve své lásce k nám, nám jej chce dát.
Jak nám říká sv. Agustin, existuje jistá přízeň, existují jisté milosti, jež nám chce Bůh dát, Bůh však ví, že si je nezasluhujeme. Bůh nám je přesto chce dát. Bůh má tedy, takříkajíc, dilema: „Jak mohu dát tyto dary lidstvu, když vím, že si je nezaslouží? Stanou se pyšnými. Budou si myslet, že si tento dar míru jaksi zasloužili.“
Sv. Augustin učí, že Bůh nalezl okliku v tomto dilematu. Bůh nám dá tyto zvláštní milosti, ale jen skrze zásluhy a přímluvy svatých. Takto nám chce Bůh dát tyto milosti a my si uvědomíme, že nejsou proto, že si je zasluhujeme, ale jsou dány jen kvůli velkým zásluhám a přímluvě svatých.
Ve fatimském poselství se nám říká, že Bůh svěřil tuto Milost světového míru výlučně Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a nadto chce, abychom to uznali.
Bůh tedy stanovil tuto podmínku: „NE. Nebudete mít mír, nebudete mít obrácení Ruska bez blahoslavené Panny Marie. Nastane to kvůli Jejím zásluhám a Jejím modlitbám. Dám vám jej, chci vám jej dát, učiním to však jen skrz zásluhy a na přímluvu blahoslavené Panny Marie.“
Proto Ježíš říká sestře Lucii, když se ta ptá Našeho Pána: „Proč neobrátíš Rusko bez tohoto zasvěcení?“
„Protože chci, aby celá Moje Církev uznala toto zasvěcení jako vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, čímž bude později pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Mé Matky postavena vedle pobožnosti k Mému Nejsvětějšímu Srdci.“
Proto Bůh přikazuje, aby bylo Rusko zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Jak by řekl padre Pio, chce-li to Bůh, je to pro mě dostatečný důvod.
Dalším důvodem pro tento příkaz je, že Bůh chce, aby autorita a prestiž papeže a biskupů byla uznána takovou, jaká je. On jim dal autoritu v den Nanebevstoupení Páně: „Je Mi dána všechna moc na nebi i na zemi. Jděte a učte všechny národy.“
Chce, aby si získali prestiž nikoliv proto, kým jsou, ale protože chce, aby autorita, kterou jim dal, byla uznána celým světem. Proto vyhrazuje světový mír papeži a biskupům vykonávajícím svou autoritu při zasvěcení země v Božím jménu a s autoritou, kterou jim Bůh dal, aby to učinili. Tak Bůh oslaví papeže a biskupy. Tak svět uzná, že všechny Milosti pocházejí od Boha skrze posvěcené lidství Ježíše Krista, skrze blahoslavenou Pannu Marii, pak skrze katolickou Církev lidstvu.
Papež Bonifác VIII. v roce 1302 ve své bule Unam Sanctam zdůraznil, že existují dvě moci, světská autorita a duchovní autorita. Duchovní autorita je vyšší než světská autorita. Bůh chce ukázat, že i světské dobro světového míru přichází skrze tuto duchovní autoritu.
Psal jsem o tom detailněji ve své knize World Enslavement or Peace.
JD: Napadá vás nějaké ospravedlnění, aby člen hierarchie dnes odporoval zasvěcení Ruska?
PG: Nenapadá mě žádné skutečné ospravedlnění. Ani žádný biskup, kněz, teolog nebo kdokoliv jiný nikdy nenabídnul vážný důvod proč zasvěcení neprovést. Mohu pochopit, že někteří členové hierarchie jsou oklamáni. Nejsem zde, abych je soudil. Stručně řečeno, abych odpověděl na vaši otázku, nemůže existovat žádný skutečný důvod pro vzdorování příkazu a výslovné vůli Všemohoucího Boha požadujícího zasvěcení Ruska, jak bylo specifikováno ve fatimském poselství. Mohu jen všechny nabádat, aby se modlili, pracovali, obětovali a podporovali všechno dobré úsilí k odstranění jakéhokoliv odporu k tomuto Božímu příkazu. Musíme pracovat k tomu, aby se stal známým, chápaným, doceňovaným a uposlechnutým.
http://www.fatimacrusader.com/images/cr63/cr63_pg39.jpg
P. Gruner
O vnitřním potěšení
JD: Rozjímání 54, část III Následování Krista, O vnitřním potěšení, říká: „Přirozenost je lstivá; mnohé vábí, zavádí a šálí, ale za cíl má vždy jen sebe. Kdežto milost si počíná prostě, varuje se i zdání každého zla, neužívá úskoků a všechno koná jen pro Boha, v němž nakonec spočine.“
Padre Pio řekl: „Pamatujte si, každá sekta ve světě kořistí z katolické Církve. Svatá katolická Církev je jako velký a nesmírně drahocenný nevyleštěný diamant, z nějž tak často někdo vezme kousíček a vyleští jej, nikoliv bez pomoci Zlého, takže začne zářit lépe než část velkého nevyleštěného diamantu.“
Ve světě ruského pravoslaví existuje idea, že Řím je tím, kdo od nich odešel, a že oni jsou vyleštěný diamant.
Objevila se zpráva, že Lucie říká, že obrácení Ruska přijde skrze pravoslaví. Je na tom nějaká pravda?
PG: Slyšel jsem říkat, že obrácení Ruska přijde nikoliv skrze pravoslaví, ale skrze katolickou Ukrajinu. 26. dubna 1986 nastal výbuch v Černobylu. O rok později se Naše Paní zjevila v Hrušivu na Ukrajině. Její zjevení obrátilo celé vesnice ke katolické Víře. Obrátila skupiny praktikujících Židů, ruských pravoslavných, [komunistických] komisařů, komunistů s různou mírou moci atd.
V Hrušivu řekla, že pokud Církev neuposlechne to, oč žádala, Rusko zničí svět. To je jasný odkaz na Fatimu. Hovořil jsem s jedním katolickým biskupem z Ukrajiny v mém televizním programu FATIMA: „The Moment Has Come“ a zeptal jsem se jej: „Co si katoličtí biskupové Ukrajiny myslí?“ Řekl, že jsou velmi naklonění Hrušivu. Mohu zajisté vidět obrácení Ruska přicházející skrze ukrajinský ritus, především proto, že jsou katolíky; a za druhé, jejich liturgie, jejich forma bohoslužby, je bližší tomu, na co jsou zvyklí pravoslavní. Dávalo by mi tedy logicky značný smysl, že by shledávali snazším stát se praktikujícími katolíky ve formátu daném východnímu katolickému obřadu, někdy známému jako uniatský ritus.
JD: Jestliže obrácení Ruska znamená návrat pravoslaví k římskému katolicismu, pak je důkaz v počtech věřících, že zasvěcení nebylo správně provedeno a ani obrácení nenastalo. Současný papežský zmocněnec pro federativní Rusko, arcibiskup John Bukovsky, podal pro National Catholic Register tento měsíc zprávu, že v samotném Rusku, nikoliv v celém bývalém sovětském uskupení zemí, ale v tom, co zůstalo z Ruska samotného, existuje méně než 100 tisíc praktikujících katolíků a je zde pouze 10 rodilých ruských římskokatolických kněží v celé zemi.
PG: Ano, to je ohromující.
JD: Ty počty jsou velmi bezútěšné.
PG: V roce 1917 bylo v Rusku 500 tisíc katolíků. Nejvyšší počet, jaký jsem kdy viděl [nyní udávat], je 300 tisíc, neříkám, že je přesný, říkám, že je tak vysoký, jak se jej někdo odvážil hádat. Jestliže nepočítáte jiné, ve federaci sjednocené národy, je zde 140 milionů Rusů a 300 tisíc představuje mnohem méně než 1%. Stěží můžeme říct, že se tato země obrátila ke katolické víře.
Vzpomeňte si, že Naše Paní se v roce 1531 zjevila Juanu Diegovi v Guadalupe poblíž Mexico City. Během devíti let obrátila 9 milionů lidí na katolickou víru. To je v té době celá země Aztéků.
Zanechala za sebou zázračný obraz Sebe sama, Svůj vlastní portrét, na svrchním oděvu Juana Diega (na jeho tilmě), která stále do dnešního dne existuje, i když se měla rozpadnout po 25 letech (1556). Aztékové přicházeli na pouť, slyšeli ten příběh o něm [o obraze], šli si jej prohlédnout. Visel v každé velmi chudé chatrči, kapli. Dívali se na ten Obraz a okamžitě chtěli být pokřtěni. Naše Paní je tam přiváděla jen tak rychle, jak je mohli katoličtí kněží křtít. Přicházeli po stovkách nebo po tisících každý den. Vše, na co měli kněží čas, bylo vzbudit se, odsloužit mši, křtít celý den, žehnat manželstvím a jít zpět do postele, jejich den byl u konce. A další den totéž. To dělali 10 let. Naše Paní by to učinila rychleji, kdyby zde byl dostatek kněží; obrácení každé jednotlivé osoby, která pohlédla na vlastní portrét Naší Paní, bylo okamžité.
Ano, Naše Paní umí obracet. Pak je tu dramatické obrácení Ratisbonna v roce 1838, muže, který byl Židem a nenáviděl Církev, protože jeho bratr byl obrácen a stal se katolickým knězem. Na výzvu si dal Ratisbonne kolem krku zázračnou medailku.
Během dvou hodin se mu zjevila Naše Paní. Když Jí uviděl, okamžitě poznal víru, a chtěl křest stejně, jako jej chtěli Aztékové. Ratisbonne se sám stal katolickým knězem a založil řeholní řád.
Jestliže může Naše Paní obrátit 9 milionů Aztéků, celou zemi, během deseti let, jistě by doteď mohla obrátit 9 milionů Rusů, kdyby bylo zasvěcení provedeno před patnácti lety.
JD: Je zajímavé, že arcibiskup Bukovsky, nuncius v Rusku, byl jmenován, protože značně podporoval  Ostpolitik, která započala za vlády Pia XI., urychlila se ve 40. letech 20. století a pak se stala typickou politikou kardinála Casaroliho, když byl státním sekretářem. Přesto Bukovsky, pečlivě vybraný pro práci, kterou má právě nyní, říká, že Církev se se současnou politikou Vatikánu vůči Rusku nikdy o nic nezvětší. Zatímco Moskva povoluje vstup do Ruska duchovním z denominací jiných než je římskokatolická, římští katolíci jsou nuceni se registrovat a nemohou u lidu zakořenit, protože každých šest měsíců jsou nuceni se vrátit do své vlastní země a znovu žádat o víza. To řekl samotnému Římu, skrze National Catholic Register, což je velmi zajímavé řečnické fórum. – Říká Římu, že se současnou politikou Církev neporoste, zůstane, jaká je nebo se zmenší. To je zajisté opakem vší propagandy, kterou slyšíme ohledně toho, jak bylo otevírání se vůči Východu úspěšné.
PG: Jak jsem veřejně mnohokrát vysvětloval na svých řečnických turné, velmi prostou skutečností je, že Církev dostala ultimátum od nepřátel Církve. Nepřátelé Církve v podstatě řekli: „Zabijeme vás. Pohřbíme vás.“
To bylo velmi jasné poselství Marxe, Lenina a jejich nástupců. Gorbačov, který je leninistou a neskrývá to, ještě před deseti lety řekl: „Válka proti náboženství musí pokračovat s nezmenšenou silou. Nemůžeme být věrní své věci a nebojovat proti náboženství.“ Konkrétně bych dodal, že myslí boj proti katolické Církvi.
Církev má volbu jako má volbu kdokoliv, kdo čelí smrtelnému nepříteli. Jestliže chcete žít, máte tři volby: můžete buď utéct, nebo můžete bojovat, nebo můžete vyjednávat. Můžete utéct pryč a doufat, že kdokoliv vás chce zabít, vás nechytí; nebo můžete bojovat a doufat, že vyhrajete; nebo můžete vyjednávat a pokusit se změnit jeho názor. Církev si zvolila vyjednávat, což je opak toho, co řekla Naše Paní. Řekla: „Musíte bojovat se zbraněmi, které vám dávám. Nic jiného nebude fungovat.“ Ale vatikánští vyjednávači a státní sekretariát řekli: „Budeme vyjednávat“. V důsledku toho vyjednávali o NEPOUŽÍTÍ fatimského poselství, NEUPOSLECHNUTÍ Naší Paní a mlčení o omylech komunismu, omylech Ruska.
O Svátosti oltářní
JD: Část IV Následování Krista, rozjímání 1, říká: „Zde v Oltářní svátosti jsi přítomen ty celý, můj Bůh, člověk Ježíš Kristus, Stvořitel lidí a Pán Andělů.“
Existuje myšlenka, jíž padre Pio ohledně Víry odhaluje, jejíž znění dovoluje člověku představit si jej stát v Cova da Iria ve Fatimě: „Pro ty, kteří ji nemají, ale touží po ní, se naše nádherná Víra nalézá všude. Může se nacházet i v průzračných očích nevinného dítěte. Pokud nezavíráme své oči před tím kalichem přetékajícím milostmi, který Bůh vždy staví na dosah ruky od našeho nosu, pokud se neobracíme s opovržením a lehkomyslností, jako by to byl nějaký základní instinkt našich vlastních vznešených tužeb, těch odhalujících v nás otisk Boží.“ – Je to skoro jako by hovořil o Víře a fatimských dětech zároveň. Pověděl byste nám, jak se stavěl k Fatimě? Samotná volba jeho slov se jeví tak, jako by mohla pocházet od těch velmi chudých lidí, kteří v tom regionu žili.
PG: Jeho postoj byl postojem lásky a úcty k Naší Paní, jak o tom svědčí jeho pobožnost k blahoslavené Panně Marii v přítomnosti sochy Naší Paní fatimské. Ta slova, která jste od něj právě citoval, mi připomínají příhodu, která se stala v životech těch tří dětí.
Ve vesnici Fatima byla žena, která žila ve hříchu a těm dětem, Hyacintě, Františkovi a Lucii, se posmívala před tím, než se stal sluneční zázrak. Stála u okna a otevřela okenice, aby na ně volala a dělala si z nich legraci. Oni tím byli bezpochyby zasaženi do morku kostí a velmi zranění. Ale neodpovídali stejným způsobem. Ta žena zavřela svá okna, ale neodešla pryč. Viděla Hyacintu pozvedající své ruce k Bohu v úpěnlivé prosbě a obětující tuto bolest, kterou právě obdrželi skrze tuto nezaslouženou poznámku a nezaslouženou jizlivost. Hyacinta to obětovala Bohu a Naší Paní za obrácení hříšníků.
Řekl bych, jako to řekl padre Pio, že této ženě bylo zpřítomněno něco, doslova před jejím nosem, a byla velmi dojatá. Tato modlitba a toto gesto dostačovaly, aby ji přesvědčily o pravdě celého fatimského poselství. Prokázala to také změnou svého života.
Bůh skrze ně učinil mimořádnou věc. Hyacinta a František čekají na blahořečení. Papež je bude blahořečit letos. Nevinnost dítěte a zároveň obětování tohoto kříže byly pro tuto ženu bezpochyby velmi dojemné a dojemné také pro lidi, kteří o tom četli a slyšeli.
***
(Poznámka překladatele: Všechny citáty ze Čtyř knih o následování Krista od T. Kempenského pochází z překladu Josefa Perníkáře, vydaného nakladatelstvím Cesta v roce 2011.)
Překlad: D. Grof