čtvrtek 5. ledna 2017

Arcibiskup Lefebvre odpovídá biskupu Schneiderovi (2017)


Arcibiskup Lefebvre odpovídá biskupu Schneiderovi (2017)
Petrus Romanus
4. ledna 2017
V  nedávném rozhovoru pro španělské webové stránky Adelante La Fe biskup Athanasius Schneider z Kazachstánu (pravděpodobně instruován liberálními členy Bratrstva sv. Pia X.) řekl: „Je mým velkým přáním, aby bylo FSSPX uznáno a etablováno v rámci regulérní struktury Církve.“
Samotný rozhovor ještě nebyl celý přeložen do angličtiny. Blog Rorate Caeli však přinesl části z něj. Přečtěte si je zde. Rád bych se zaměřil na některé komentáře tohoto biskupa.
Především:
Jsem přesvědčen, že za současných okolností by Msgr. Lefebvre bez váhání přijal kanonický návrh na personální prelaturu.
Biskupská svěcení byla v roce 1988 vykonána, protože si v dobré víře myslel, že je musí vykonat, jako krajní akt, a zároveň řekl, že tato situace by neměla trvat dlouho.
schnider
Biskup Schneider zcela vpravo
Jsou-li tyto výroky správně přeložené, jsou urážkou arcibiskupa [Lefebvra]. Biskup Schneider prostě nezná člověka, za nějž si činí nárok mluvit. Jeho záměrem zde je zlehčit svěcení tím, že řekne, že byla „krajní“ a vykonaná pouze proto, že arcibiskup Lefebvre „si myslel, že je musí vykonat“. Takový výrok je pokusem omluvit arcibiskupa a naznačit, že by je znovu nevykonal, kdyby tu možnost měl.
Nesmysl! Když arcibiskup vysvětil čtyři biskupy, neučinil nic „krajního“. Svěcení byla principiální hranicí načrtnutou Bohem, aby ochránil víru a viděl, která z jeho dítek budou následovat pravdu navzdory tomu, že za to budou „exkomunikována“. V podstatě byla [svěcení] nadpřirozenou událostí vedenou Duchem Svatým, která zachránila Církev před úplným zničením. To, že biskup Schneider nepřímo naznačuje, že byla v zásadě chybou a nikoliv ideálním vývojem, je nehoráznou urážkou Všemohoucího Boha.
Zdá se nutné připomenout našim čtenářům, že když byl arcibiskup Lefebvre dotazován, jestli „lituje“ toho, co udělal, nebo má nějaké „pochyby“, odpovídal: „Ne, vůbec žádné. Myslím si, že vše, co se stalo, se událo skutečně prozřetelnostně a takřka zázračným způsobem.“ „Neměli bychom mít žádné rozpaky nebo skrupule, pokud jde o tato biskupská svěcení.“
Je nám jasné, že Bůh byl v arcibiskupově rozhodnutí nesporně s ním. Poté [arcibiskup] pocítil pokoj a klid, jak o tom byla podána zpráva. Jestliže dnes existují kněží Bratrstva, kteří cítí jako biskup Schneider, pak je s otevřenou náručí jistě uvítá FSSP.
Komentář biskupa Schneidera, že arcibiskup Lefebvre „řekl, že tato situace by neměla trvat dlouho“, si také zasluhuje prozkoumání. Stejně jako jeho tvrzení, že: „Jestliže zůstanete kanonicky autonomní příliš dlouho, riskujete, že ztratíte povahu katolické Církve.“
Arcibiskup nebyl přesvědčen o žádné z těchto věcí. Ve skutečnosti řekl v roce 1990 přesný opak: 
Nesmíme mít žádné iluze. Bojujeme boj se zárukou celé linie papežů. Proto bychom neměli váhat nebo mít strach, váhat stylem „Proč bychom měli pokračovat sami? Koneckonců, proč se nepřidat k Římu, proč se nepřidat k papeži?“ Ano, kdyby Řím a papež byli v souladu s Tradicí, kdyby pokračovali v práci všech papežů 19. a první poloviny 20. století, tak samozřejmě. ... Nemusíme se tedy bát. Musíme přece věřit v milost Boží.
„Co se bude dít? Jak to vše skončí?“ To je Boží tajemství. Záhada. Ale je jasné, že musíme bojovat proti myšlenkám v současnosti módním v Římě, přicházejícím z papežových vlastních úst, z úst kardinála Ratzingera, z úst kardinála Casaroliho, kardinála Willebrandse a jim podobných, je to jasné, jasné, protože vše, co stále opakují, je v protikladu k tomu, co říkali papežové a slavnostně to vyhlašovali po 150 let. ... Je to jasné. Proto nesmíme váhat ani na chvíli.
Abych to zopakoval, arcibiskup Lefebvre byl přesvědčen, že „se nemusíme bát“, že nejsme s těmi, kteří zrazují Tradici. Musíme „věřit v milost Boží“ a „bojovat proti myšlenkám v současnosti módním v Římě“, jakkoliv dlouho přetrvají. „Nesmíme váhat ani na chvíli“, protože je to „Boží tajemství“, jak to „vše skončí“.
Vzhledem k těmto poznámkám je prostě nepřesné tvrdit, jak to činí biskup Schneider, že arcibiskup Lefebvre „řekl, že tato situace by neměla trvat dlouho.“ Arcibiskup Lefebvre by také nesouhlasil s přesvědčením, že být „kanonicky autonomní příliš dlouho znamená riziko ztratit „povahu katolické Církve“.
(Bokem by se mělo poznamenat, že v roce 2003 P. Jean Violette, tehdejší představený Kanadského distriktu FSSPX, odsoudil P. Paula Aulagniera (v té době kněze Bratrstva), protože ten byl přesvědčen, že existuje „nebezpečí“ nebýt „kanonicky regularizován“ s Římem. Přečtete si dopis P. Violetta [v angličtině] zde.)
Pozornost si zasluhují další dva citáty biskupa Schneidera:
Je mým velkým přáním, aby bylo FSSPX uznáno a etablováno v rámci regulérní struktury Církve co nejdříve, a bude to ku prospěchu všech, jich i nás. Ve skutečnosti to bude nová síla v této velké bitvě za čistotu Víry.
Řekl jsem Msgr. Fellaymu: „Monsignore, potřebujeme vaši přítomnost, abyste se spojili se všemi dobrými silami v Církvi, abychom dosáhli této jednoty.“
I když je povzbudivé, že biskup Schneider často hovoří o svobodném zednářství, modernismu a mnoha dalších zlech postihujících dnes Církev, je on tím, kdo se potřebuje přidat k Bratrstvu a dojít plného společenství s Tradicí a všemi papeži minulosti. Mimo to by jeho „velkým přáním“ nemělo být, aby Řím „regularizoval“ Bratrstvo. Mělo by jím být, aby se modernistický Řím kál ze svých rouhavých způsobů a znovu se etabloval v rámci regulérní struktury Věčného Říma.
Biskupovy poznámky o „spojení sil“ prozrazují jistý druh naturalistického myšlení, které zlehčuje nadpřirozený boj (tj. milosti těch, kteří následují arcibiskupovu pomoc pro Církev skrze přetrvávající tresty, jimž je Bůh podrobuje). Kdyby, jak tvrdí biskup Schneider, tradicionalisté skutečně byli schopní lépe ovlivnit změnu [Církve], pokud by bylo FSSPX „regularizováno“, pak jsou modernisté hloupější, než vypadají! Upřímně, jednal by papež František tak, aby to umožnilo jeho teologickým nepřátelům zkoordinovat se tak, že by to nakonec vedlo ke konci nejen progresivistického katolicismu, ale i Druhého vatikánského koncilu? Tak naivní on a jeho liberální spojenci nejsou. Přesto ti, kteří si myslí, že „regularizace“ povede k nějakému druhu rozkvětu Tradice, musí logicky zastávat názor, že [tak hloupí] jsou.
Arcibiskup Lefebvre kdysi řekl, že existují „jistí laici“, kteří „jsou velmi milí, velmi dobří lidé, všichni za Bratrstvo, [a] kteří přijali konsekrace,“ ale „kteří mají jistý druh vnitřní lítosti, že již nejsou s lidmi, s nimiž bývali, s lidmi, kteří nepřijali konsekrace, a jsou nyní proti nám.“ O těchto lidech arcibiskup řekl, že se prostě musí „rozhodnout“. „Přidají se k nám a budou pracovat s námi“ nebo „půjdou jinou cestou, aby zůstali ve společnosti s liberály, kteří nás opustili“? Biskup Schneider a stejně tak i vůdci Bratrstva sv. Pia X. se musí rozhodnout. Přidají se k arcibiskupu [Lefebvrovi] a nebo půjdou jinou cestou? Já vím, s kým jsem. Víte to vy?
Zdroj: Psalm 129
Překlad: D. Grof